Téma:

magor napsal: Ahoj fosuláci tady jsou dvě fotečky z letního ustájení.Už aby bylo jaro.Jinak mám nasetý extra kousky.To jsem zvědav co za pár let vyroste.Pa Magor

Magore, máš to moc pěkně uspořádaný, kytky pěkně vyniknou. Kdybych si to takto chtěl uspořádat, tak bych musel bohužel ostatní kytky rozdat či vyhodit, je to náročný na místo. Otázka je, co je lepší, zda mít více druhů z více lokalit nadupaných na sobě nebo tady toto. Dej sem nějakej komplexnější pohled na ty tvoje fosuláče.
Jinak Josefe, pěknej phyllacanthus. Konečně ses to naučil správně pojmenovat - víš, co myslím

Stenocactus phyllacanthus ("tegelbergii")

Uploaded with ImageShack.us

To sú stránky Jirku Veřmiřovského (Kopřivnice). Má velkú zbierku stenocactusov. Moc iných druhov
som tam nevidel.

Náhodou jsem našel tyto stránky o Stenoc.
jiri.lucas.sweb.cz/steno.htm
snad to najdete

Název
Echinofossulocactus longispinus
Taxon
Echinofossulocactus longispinus
Popis
Vcelku odpovídá Gürkeho popisu pro E. hastatus. Popis E. longispinus nebyl nikde zveřejněn, jen byl vyobrazen v C. S. J. Amer., 11, 6, 86, (1939) a v Kaktusy 9, 74, (1973). Naše rostliny byly vypěstovány z dovezených semen.
Variety
Výskyt
Pěstování
Poznámky
Literatura
Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence

informace z galerie na cact.cz

cykas napsal: Ten ecinofossulocactus na 1. obrázku je pěkný, ale jméno u něj (multilanatus) jsem nikdy neslyšel. To si asi tvůj známý vymyslel

Jasně, nic takového neexistuje. To jméno je (i s uvozovkami) převzaté z katalogu semen St. Bracka někdy z roku 1990, kdy je Jirka vyséval. Kdo je autorem těch semen, to pochopitelně nevím. To na fotce je pak už druhá generace. Ale kytička je to hezká.

Ještě k těm jménům rodu Echinofossulocactus (Stenocactus). Mám rostliny S. longispinus PC 13 (Petr Česal).
Longispinus nikde není popsaný, co je to tedy vlastně za rostliny?

Asi bude lepší je evidovat jen pod čísly

Ten ecinofossulocactus na 1. obrázku je pěkný, ale jméno u něj (multilanatus) jsem nikdy neslyšel. To si asi tvůj známý vymyslel

Ač je to k nevíře, i u mě se nějaké najdou. Jména po mně moc nechtějte. Jirka Novák z Babic (loni jste u něho mnozí byli, bydlí asi 5 km ode mě) na mě sice před časem názvy chrlil jedno za druhým, ale zapamatoval jsem si asi tak dvě... . Tohle prý "multilanatus" Cowper 13:


SB 1333:


albatus? :


Tohle sice ceduli má, ale je na ní blbost, s kterou se chlubit nemíním.


Další kousek.


Takovej obyčejnej:


A poslední (teda ve sbírce jich mám víc, ale pro teď stačí ).

Máš krásný rostliny, posílám také něco z léta:

Uploaded with ImageShack.us

Ahoj fosuláci tady jsou dvě fotečky z letního ustájení.Už aby bylo jaro.Jinak mám nasetý extra kousky.To jsem zvědav co za pár let vyroste.Pa Magor

vaupelianus

vaupelianus 2

multicostatus SB 1147

multicostatus SB 1147/3

xiphacanthus

E. crispatus

crispatus 2

erectocentrus

erectocentrus SB 309

erectocentrus MG 309

echinofossuloc. lamellosus hastatus

ech. multicostatus SB 1142/2

Jirka je má moc pěkný, ten ví jak na ně

cykas napsal: Jirko, předběhnul si mě, je to přesně tak. Na těch snímcích je vidět, proč dospělý kaktus = heliofyt patří na přímé slunce a jak píšeš, žádné pěstební zařízení typu skleník, ...nenahradí otevřené zařízení (pařeniště, ...)

Dovolim si nesouhlasit.
Třeba Jirka Musil je má ve svým solárním skleníku a vypadaj excelentně.



Problém je, že stejňáky mají obrovskej růstovej potenciál, po melácích jeden z největších mezi kaktusama. Takže když se krmí tak rostou a když rostou, tak nevypadaj tak hustě.
Je třeba je prostě škrtit pak jsou kompaktní.

Jirka napsal: V přírodě jsem sloupovité stenocactusy neviděl, takže zde tendence růst do sloupku ve sbírkách nebude genetická záležitost.
Z té druhé foto Henryho je patrné, že ty rostliny vzadu jsou možná starší než ty v popředí snímku /ale vůbec to tak být nemusí/, ale jsou přistíněné a tím pádem se jim lépe hospodaří s vodou a tím pádem rychleji narůstají a mají určitě i řidší otrnění. Stejně jako ve sbírce. Akorát v té přírodě těch přistíněných stanovišť pod keři zas tolik není. A proto většina rostlin v přírodě působí kompaktnějším dojmem, protože prostě v sobě tolik vody nemají, aby se mohly pořádně napít. Nejhorší je stav na jaře, rostliny jsou většinou velmi seschlé, trny krásné. V "období dešťů" se ale dokáží napít k prasknutí,"vyrůst a zřídnout". Jenže tam je to přechodný, střídající se stav, v některých sbírkách bohužel trvalý. Prostě to chce zlatou střední cestu.
A souhlasím s Perim, že i dobře postavený světlý a větraný skleník v tomto splní dobře svou funkci. Ale otevřené pařeniště to není

Jirko, předběhnul si mě, je to přesně tak. Na těch snímcích je vidět, proč dospělý kaktus = heliofyt patří na přímé slunce a jak píšeš, žádné pěstební zařízení typu skleník, ...nenahradí otevřené zařízení (pařeniště, ...)

Abych to upřesnil. Na druhé fotce jsou všechny rostliny pod keřem, včetně fotografa. Ty dvě kytky vzadu jsou patrně opravdu starší.
Na těch fotkách jsem chtěl ukázat, jak se podmínky mnohdy dost liší. Patrně značně závisí i na druhu. Na první fotce si kytky vybírají vždy velmi slunné místo, obvykle na skalách, zatímco na dalších fotkách jsou vždy ve stínu něčeho (keře, stromy, tráva, agave, ...)

V přírodě jsem sloupovité stenocactusy neviděl, takže zde tendence růst do sloupku ve sbírkách nebude genetická záležitost.
Z té druhé foto Henryho je patrné, že ty rostliny vzadu jsou možná starší než ty v popředí snímku /ale vůbec to tak být nemusí/, ale jsou přistíněné a tím pádem se jim lépe hospodaří s vodou a tím pádem rychleji narůstají a mají určitě i řidší otrnění. Stejně jako ve sbírce. Akorát v té přírodě těch přistíněných stanovišť pod keři zas tolik není. A proto většina rostlin v přírodě působí kompaktnějším dojmem, protože prostě v sobě tolik vody nemají, aby se mohly pořádně napít. Nejhorší je stav na jaře, rostliny jsou většinou velmi seschlé, trny krásné. V "období dešťů" se ale dokáží napít k prasknutí,"vyrůst a zřídnout". Jenže tam je to přechodný, střídající se stav, v některých sbírkách bohužel trvalý. Prostě to chce zlatou střední cestu.
A souhlasím s Perim, že i dobře postavený světlý a větraný skleník v tomto splní dobře svou funkci. Ale otevřené pařeniště to není

Osobně si myslím, že v první řadě je potřeba si uvědomit, jak vlastně ten či onen rod se chová v přírodě.Jsou přece kaktusy, které i v domovině mají přirozenou tendenci ke sloupkovitému růstu-napadá mě honem Ferocactus, Sclerocactus,Echinomastus-a dříve či později k tomu dochází i u nás,pochopitelně u starších rostlin. My se můžeme pouze snažit, aby k tomu nedocházelo příliš brzy. Když se pozorně podíváte na druhý Henryho snímek,ty dva foluláče pod keříkem, tak kdyby někdo nevěděl, že to je přímo z naleziště, tak u nás by to byl adept na vyhození ze sbírky-teda z hlediska placatosti.Vůbec si myslím, že se to s tou placatostí přehání.Stačí se podívat do časopisu Kaktusy a byl tam někde článek od Miloše Záruby, kde byly fotky mexických kaktusů seschlých a napitých.No pochopitelně diametrální rozdíl, a takto se to přece musí posuzovat i u nás.A ještě k tematu skleníků a volných kultur-co si kdo představuje pod pojmem skleník? Nevím, asi brouzdám po špatných sbírkách, ale klasické vlhké zařasené skleníky jsem opravdu nikde moc neviděl.Vždy se jednalo o dost podstatně - boky, vršek,event.čela-otevřená pěstitelská zařízení a rostliny byly excelentní.Takže ve sklenících jsou nebetyčné rozdíly a rostliny z těch hodně otevřených se naprosto vyrovnají rostlinám z volných kultur.

Tak nějak to bude

Myslím, že sloupovitý růst není až tak o miskách či květináčích a místu, ale okrajově o substrátu a hlavně o dostatku světla a o regulaci zálivky. Když budete mít rostliny v dolním regále v teplém skleníku a budete je zalévat jako šáchor,/už jsem to viděl/, tak porostou jak o život a časem jsou na vyhození pro svou nevzhlednost, budou z nich zelené koule a následně sloupky s ubohým vytrněním.
Když jim dáte dostatek světla, vzduchu a dobrou, časově omezenou zálivku max cca 1x měsíčně, neporostou sice před očima /je tohle účelem?/, ale i natlačené na sobě zůstanou kulaté se super vytrněním. Vyzkoušejte a uvidíte. Styl pěstování fosuláků Magorem je mi velmi blízký, když mrknete na ty jeho fotky, žádnou bramboru tam neuvidíte.

Možná si s tím někdy zbytečně lámeme hlavu. Na první fotce je kytka "miskařů", holá skála, ve škvíře trochu hlíny, 12 hodin denně hrozné vedro, když občas přijde voda, ihned odteče nebo vyschne. Druhá kytka má pro své hořeny neomezené možnosti,vybírá si zásadně místo ve stínu pod keříkem a ještě se ji velmi líbí, když se u ní mačká nějaký ten bráška. Třetí volí místo v trávě, pod agavkou na okraji borovicového lesa. Je tak zamaskovaná, že ji nejde skoro ani najít a vyfotit. Přesto je úplně placatá. Okolo opět spoustu malých semenáčku.

No a to je všechno do pranice. Já znám kolekci fosuláčů, která si vegetí krásně ve 10x10, nevytahujou se a jsou baculaté a krásné. On ten květináč není na to, abych ho připlácnul k sousednímu květináči, to jenom někteří argumentují "víc místa". Tvar rostliny je rozhodující a ne květináče. U Mause jsem to viděl něco v miskách, Filip to má taky v miskách, ale jinde jsem to viděl v 8x8 a 10x10 a dokonce 13x13 a taky dobrý. Já chtěl číst vaše poznatky a ne ".. vole co se nekoukáš jak to mám .. " Jde o to jak kdo na to. Znám fosulomana, co tvrdí, že nejlepší je 12 cm pálená hlína a zapustit do štěrkopísku, jenom se prostě na podzim a na jaře víc natahá. Tak že znova ... jak na fosuláče ve vašich podmínkách. Nechci propagovat moje dvacetileté rostliny značně odnožující až trsovité v 5x5, to asi není klasika a to nejlepší. Tak pište milánci

Maus napsal: Miro, nevšiml sis náhodou u mě v té letošní kultuře, v čem jsem měl nasázený velký kytky??? A jak se v tom rochnily, rostly a trnily? Mělká miska má výhod povícero, krom těch vpředu uvedených kromě jiného i to, že voda proletí jak blesk a miska, která není po celé ploše zakrytá kytkou, velmi rychle vyschne. Navíc si kytíci nestíněj a světlo jde na ně ze všech stran. Já jedině misky a posunu se i z květináčů 10 x 10, tedy až nějaký budu mít. A pokud do tý doby někdo nepřijde ještě na něco lepšího...

Mausi, přesně tak, ta připomínka, že si rostliny v plochých miskách nestíní je dobrá, určitě je to jeden z důvodů, proč v nich kaktusy lépe vypadají.
Květináče 10 x 10 jsou moc hluboké, kromě 4 koryfant (mají velký řepovitý kořen), které se do misky nevejdou je nepoužívám. Dají se v této velikosti koupit nízké misky.

Poněkud necitlivě naruším miskovou diskuzi. Mám ve sbírce pár rostlinek rodu Echinofossulocactus. Snad u všech mi chybí určení druhového jména. Nic to nemění na tom, že to jsou nádherné rostliny.



U této rostliny mám kromě Echinofossulocactus sp. poznamenáno ještě Characas. Toť vše. Dohledal jsem, že jedno místo s názvem Characas se nachází ve státu San Luis Potosí. O druhu však nedokážu říci vůbec nic. I když jsem se vyzbrojil knížkou pana Pechánka, ještě jsem se k ní nedostal. Nepřipadá tato rostlina někomu známá a nepodělil by se se mnou prosím o jméno? Dodám, že kvete pravidelně každý rok. Pokud budou třeba další detaily květů, dodám.

No dobré jsou 13x13 ze zahradnictví "zhadarmíku", jo že jsou hluboké? Nejsou, jsou jenom vysoké. Tak dolu stačí výplň. Někdo rád štěrk (je to těžké), někdo polystyren a tak jednoho napadlo dát i hydrofóbní minerální vlnu jako "výplň". Plocha květináče 13x13 je už dobrá né?

Filip Jelínek napsal: Faktem je, že misky maj třeba i tu výhodu, že člověka nutí na sebe tolik rostliny netlačit, což podporuje to , aby se kytky tolik netáhly nahorů.
Takže taktéž hodně preferuju misky.

Po našem "Ich auch", no ale kde vzít místo. Přiznám se, že hledám přijatelné misky, které nezaberou moc místa hlavně pro (zatím) sagliony apod. Pro jejich vlastnosti (misek) si myslím, že pak bych je mohl vystěhovat jako lobívie ven a nechat to na přírodě. Zatím mi kulaté s okraji na vyztužení nepřipadají dobré. Jo včely jsou bez mozku, ale mají to vyřešené. Takhle nějak bych si to představoval.

Faktem je, že misky maj třeba i tu výhodu, že člověka nutí na sebe tolik rostliny netlačit, což podporuje to , aby se kytky tolik netáhly nahorů.
Takže taktéž hodně preferuju misky.

To Cykas, to Maus:

Mluvíte mi z duše hoši.