Téma:

Jirka napsal: No Davide, jak píše Peri - vzít skalpel a řezat a odstraňovat až na zdravou tkáň, pokud má tedy pro Tebe význam se pokusit kytku zachránit. Kytka většinou vypadá zdravě, ale neroste, jen vegetuje a pokud bys ji nechal, pomalu by odešla. Dost často ta postižená tkáň bývá v těle rostliny zapouzdřená, někdy stačí vzít hnědé zbytky tkáně do pinzety a vytáhnout to jako špunt nebo "vyšprtnout" špičkou skalpelu.
Když je kytka očištěná od zasažené tkáně a rána není moc hluboká, zapráším ránu hliníkovým práškem a postavím na prázdný květináč a čekám, až pustí čekací kořeny.
V případě, že je rána hodně hluboká a tělo by rychle vysychalo, vypláchnu dutinu vodou a zaleju ji sádrou až úplně povrch. Až sádra pořádně zatvrdne, trochu poklesne a pak ji postavím a prázdný květináč a zase čekám, až pustí kořeny. Tady ten radikální řez jsem dělal v několika případech a většinou úspěšně. Zdá se, že ta sádra tělu nevadí a zlikviduje i ty zbytečky houby. Kytka na obrázku pořád sice vegetila, ale o poznání hůže než její vrstevníci. Na sklonku loňského léta jsem ji vydlabal, zalil sádrou, postavil do pařeniště a když jsem rostliny schovával do sklepa, měla již čekací kořeny. Teď je již venku a začíná vegetovat. Jak dlouho, to se uvidí.
Před cca 15ti lety jsem takto ošetřil dvě starší rostliny Thelocactus bueckii, kořeny až do hlouby těla byly shnilé. Vloni jsem je přesazoval společně s jednou "normální" rostlinou. Sádru jsem nenašel, to bych musel ty kytky rozřezat, abych se podíval, jak vypadají uvnitř a jestli tam něco po ní zůstalo. Kořeny byly opravdu mohutné, se mi zdálo, že ještě mohutnější a silnější než u rostliny s původními kořeny. Takže asi tak

Přidávám foto "vydlabané" kytky po zahájení vegetace. Je to ta kytka vlevo a byla zhruba poloviční než ta vpravo a dost scvrklá. Ten průměr misky je 13 cm. Posadil jsem ji před cca 3 měsíci na substrát, svrchu silně provlhčil postřikovačem, až byl substrát dost vlhký, ale ne promáčený, jak to bývá při zálivce podmokem obvyklé. Delší dobu /měsíc/seděla, nic se nedělo, jen jsem lehkým pohmatem zjistil, že se začíná uchytávat,tj. čekací kočeny začaly prorůstat do substrátu. Občas jsem ji a substrát provlhčil postřikovačem. Pak se objevily květní pupeny a kytka se pomalu začala napíjet. Tak doufám, že to ve zdraví zvládne a dopadne to tak jako ve dvou předchozích případech, kde takto poškozené rostliny rostou a plodí již řadu let a když jsem jednu z nich přesazoval, po sádře ani památky a rostlina měla mohutnější řepovité kořeny než rostlina nepoškozená.

Zatím je vše ve vývinu. My se když tak ozveme
Každopádně to může být cokoliv zajímavého z okruhu pikýrování, sázení a přesazování.

Jirka napsal:

peri napsal:

Henry napsal: Pánové, kdo z Vás k nám jede letos na kolokvium?
Byli byste ochotní na toto téma říct pár vět?
Letos bude totiž kolokvium „O pikýrování, sázení a přesazování“.
Předem dík.

Chtěl bych zase přijet a pokud to bude někoho zajímat, nemám s tím problém.

Pro mě je to dost z ruky, ale uvidíme, když tak budu Perimu sekundovat

Anebo já Jirkovi.

peri napsal:

Henry napsal: Pánové, kdo z Vás k nám jede letos na kolokvium?
Byli byste ochotní na toto téma říct pár vět?
Letos bude totiž kolokvium „O pikýrování, sázení a přesazování“.
Předem dík.

Chtěl bych zase přijet a pokud to bude někoho zajímat, nemám s tím problém.

Pro mě je to dost z ruky, ale uvidíme, když tak budu Perimu sekundovat

Díky moc všem za rady. Ani jsem nestačil na všechno reagovat - mám méně času, než bych si přál
Zítra se pustím do řezání, uvidime jak to dopadne. Dám vědět

Henry napsal: Pánové, kdo z Vás k nám jede letos na kolokvium?
Byli byste ochotní na toto téma říct pár vět?
Letos bude totiž kolokvium „O pikýrování, sázení a přesazování“.
Předem dík.

Chtěl bych zase přijet a pokud to bude někoho zajímat, nemám s tím problém.

Pánové, kdo z Vás k nám jede letos na kolokvium?
Byli byste ochotní na toto téma říct pár vět?
Letos bude totiž kolokvium „O pikýrování, sázení a přesazování“.
Předem dík.

No tak vidíš Davide, Jirka a já jsme to dělali každý trochu jinak- v tom rosení- ale důležité je to, že metoda funguje. Děkuji Jirkovi, že napsal to, co jsem zapomněl napsat já- že je tam třeba nechat tu obnaženou tkáň, odkud vyrazí nové kořeny.

Rozdělal jsem sádrovou kaši, ne úplně hustou, aby se sádra pěkně dostala do všech skulin. Až povrch. Sádra jak vyschne, tak si trochu sedne.Kolem té díry je třeba nechat obnaženou tkáň, kde po krajích vyrazí čekací kořeny. Přes sádru neprojdou. Bohužel jsem si to nenafotil a už se mi nechce kytku tahat, protože se kořeny už určitě dostaly do substrátu. Jak sádra zatvrdla, tak jsem kytku otočil a položil na prázdný květináč, bez jakéhokoliv dalšího rosení a zvlhčování, až pustila ty kořeny. Podle mě to působí jako obrana proti vysychání rostliny a současně jako desinfekce. Jak kytka začne růst a napije se, asi tu výplň totálně sevře a kdo ví, zda z té sádry něco nečerpá.

Mamlas napsal: Příspěvek by asi bylo lépe začít slovy "No nazdar" místo nazdar.
Takto vypadají koženy zničené fusariozou. Většinou to vleze i do těla - pozná se to tak, že napadená tkáň je rezavá, později hnědá a jakoby dřevitá. Dle mých zkušeností, kulovitý kaktus, který už to má v těle, nejde vyléčit. Může sice zakořenit a živořit klidně i 10 let, ale ta houba už je v něm a postupně ho zahubí, nikdy už neporoste dobře.
U sloupovitých zpravidla něco zachránit lze, řezat tak dlouho, až nejsou na řezu patrné rezavé cévy, pak vzít nový nůž a uříznout ještě cca 10 cm a zakořenit nebo naroubovat.

Já to říznu o něco výš, než se ukazuje zředěná hněď houby, či hniloby a hned naroubuji. Nechám narůst, hlavně aby spodní plocha nebyla tak velká a zpravokořením. Samozřejmě u rostlin, na kterých mi obzvlášť záleží.
Někdy se stane, že jsem říznul ještě nízko, pak musím znovu akci zopakovat a říznout ještě výš. Někdy už to kytka nezvládne.
U obyčejných, i když starých rostlin, kterých navíc je jedna, či dvě, bych raději vysel novou generaci a pokud možno z importních semen.
Některé koníčky nejsou ani tak o sběratelství jako spíš o pěstitelství.
Ale kterou cestou se kdo rozhodne jít je jeho věc.
Já píšu jen to, co bych dělal já.

Nakonec stará pravda je, že pěknou sbírku vybuduješ jen vlastními výsevy.

Aha, tak to se omlouvám za krátké vedení. Po zatvrdnutí sádry jsem se k takto ošetřené rostlině dále choval již standardně, tudíž jsem ji nechal zakořenit. V případě těch ariokarpusů to bylo tuším ve směsi perlitu a pemzy, s počátečním rosením a slabým ovlhčováním povrchu zhruba po dobu dvou měsíců a pak už lehká zálivka. To, že zakořenily, daly rostliny samy vědět obnovením růstu.

No já Pavle ten Filipův dotaz pochopil tak, zda se nechal takto ošetřený kaktus někde ležet nasucho, nebo se položil např. na písek, který se občas navlhčil, takže si ta sádra mohla tu vlhkost jakoby natáhnout do sebe.

Sám jsem to provedl následovně- pokud byla tkáň relativně napitá, tak první poprášení sádrou bylo nasucho, štětečkem jsem sádru "připlácal", aby došlo k homogenizaci a tkáň byla elasticky krytá a potom jsem zbytek sádry normálně rozmíchal a zbytek dutiny zaplnil. V případě, že třeba po zimě jsou tkáně seschlé, následuje nanesení sádry v kašovitém stavu-vyplývá to logicky ze stavu pletiva, kde chceme aplikaci provést.

Zajímavý. Stále ale zůstala otevřená Filipova otázka, zda nasucho, nebo vlhčit ?

Jirka to popsal perfektně a opravdu to s tou sádrou Filipe funguje, mimochodem je to postup starých kaktusářů- naši předkové rozhodně nebyli hloupí. Před lety jsem takto zachránil dva velké ariokarpusy.

S tou sádrou je to zajímavý. To si i takovou vrstvu prorazí kořínky? A máš jí nasucho, nebo je to někde ve vlhčím?

No Davide, jak píše Peri - vzít skalpel a řezat a odstraňovat až na zdravou tkáň, pokud má tedy pro Tebe význam se pokusit kytku zachránit. Kytka většinou vypadá zdravě, ale neroste, jen vegetuje a pokud bys ji nechal, pomalu by odešla. Dost často ta postižená tkáň bývá v těle rostliny zapouzdřená, někdy stačí vzít hnědé zbytky tkáně do pinzety a vytáhnout to jako špunt nebo "vyšprtnout" špičkou skalpelu.
Když je kytka očištěná od zasažené tkáně a rána není moc hluboká, zapráším ránu hliníkovým práškem a postavím na prázdný květináč a čekám, až pustí čekací kořeny.
V případě, že je rána hodně hluboká a tělo by rychle vysychalo, vypláchnu dutinu vodou a zaleju ji sádrou až úplně povrch. Až sádra pořádně zatvrdne, trochu poklesne a pak ji postavím a prázdný květináč a zase čekám, až pustí kořeny. Tady ten radikální řez jsem dělal v několika případech a většinou úspěšně. Zdá se, že ta sádra tělu nevadí a zlikviduje i ty zbytečky houby. Kytka na obrázku pořád sice vegetila, ale o poznání hůže než její vrstevníci. Na sklonku loňského léta jsem ji vydlabal, zalil sádrou, postavil do pařeniště a když jsem rostliny schovával do sklepa, měla již čekací kořeny. Teď je již venku a začíná vegetovat. Jak dlouho, to se uvidí.
Před cca 15ti lety jsem takto ošetřil dvě starší rostliny Thelocactus bueckii, kořeny až do hlouby těla byly shnilé. Vloni jsem je přesazoval společně s jednou "normální" rostlinou. Sádru jsem nenašel, to bych musel ty kytky rozřezat, abych se podíval, jak vypadají uvnitř a jestli tam něco po ní zůstalo. Kořeny byly opravdu mohutné, se mi zdálo, že ještě mohutnější a silnější než u rostliny s původními kořeny. Takže asi tak

Příspěvek by asi bylo lépe začít slovy "No nazdar" místo nazdar.
Takto vypadají koženy zničené fusariozou. Většinou to vleze i do těla - pozná se to tak, že napadená tkáň je rezavá, později hnědá a jakoby dřevitá. Dle mých zkušeností, kulovitý kaktus, který už to má v těle, nejde vyléčit. Může sice zakořenit a živořit klidně i 10 let, ale ta houba už je v něm a postupně ho zahubí, nikdy už neporoste dobře.
U sloupovitých zpravidla něco zachránit lze, řezat tak dlouho, až nejsou na řezu patrné rezavé cévy, pak vzít nový nůž a uříznout ještě cca 10 cm a zakořenit nebo naroubovat.

Kořenovka vypadá jako bílé chomáčky na kořenech, případně na stěně květníku.

No, na Periho postup by som sa viacej spoliehal. Poliať po desiatich dňoch takéto korene....to by som neriskoval.

Díky za rady - objevil se ještě názor, zdali to není kořenovka. Máte s tím někdo zkušenosto, jak to identifikovat?
U menších rostlin jsem postupoval jak radí Martin, očistil a v naději zasadil. Ale u větších mám pochybnosti, zdali to nebude chtít nějak pomoci.
Substrát byl samý křemičitý písek doplněný perlitem, nebo něčím lehkým. Netuším z čeho ty kytky žily.
Odhaduji, že v tomto substrátu byly bez přesazení několik let.

No nevím, ale ve stavu, ve kterém se dle foto kytky nalézají, bych si s jejich etablováním dal větší práci. Předně bych je perfektně očistil, omyl, vše nekrózní bych bez milosti ořezal až na zdravou tkáň a pak nechal minimálně deset dní zasychat. Ošetřil bych stimulátorem a na směsi perlitu i třeba s rašelinou nechal zakořenit. Vím, někomu se tento postup může zdát zbytečný a zdlouhavý, ale pro další zdárný vývoj bych toto podstoupil. V případě gymen by možná i okamžité zasazení nevadilo, ale ono se říká a ne nadarmo-práce kvapná, málo platná.

Už jsem měl tuto zkušenost dvakrát. Klidně je zasaď, nechej týden a potom zalej. Většina kytek se ti chytne, aspoň mě se chytla. I když vždy nějaká kytka odešla, ale jen minimum (z 20 kytek max. dvě).

Nazdar,
Na podzim - začátkem října jsem získal starou sbírku. Některé kousky mají více jak 30-40 let. Tento týden jsem to po zimovaní začal přesazovat a ke zvému zděšení zjišťuji, že většina kytek je skoro bez kořenů. Připisuji to zanedbané péčí minulý rok, protože vlastník sbírky se již o ni nestaral. Během doby, kdy ji mám jsem kytky nezaléval.
Dotazy:
- co s tím? viz vyfocená Gymna - místo klasické řepy najdu jen zbytky uschlých kořenů. Ani ve zbytku substrátu jsem nenašel moc kořenů, takže si nemyslím, že by to uhnilo přes zimu.
- Máte nějaké postup, když získáte starší kytky? Zkusit je hned přesadit?