Echinocereus triglochidiatus var. triglochidiatus je nejpopulárnější druh kaktusu v tomto národním parku a jeho dominantní krásné červené květy se objevují pravidelně v dubnu. Někteří sběratelé kaktusů považují tyto rostliny za varietu gonacanthus, ale to nesouhlasí s původním popisem. Varieta gonacanthus byla popsána Engelmannem a Bigelowem v roce 1857, a typová lokalita byla udána v blízkosti hranic s Arizonou na západ od Zuni v Novém Mexiku. Echinocereus triglochidiatus var. triglochidiatus popsal Engelmann v roce 1848 na základě monografie "Memoir of a Tour to Northern Mexico" od Dr. Wislizenuse. Typová lokalita této variety se nachází blízko u města Santa Fe v Novém Mexiku. Dr. Lyman Benson pak publikoval srovnávací tabulku těchto dvou variet v jeho publikaci "Kaktusy Spojených států a Kanady" z r. 1982, kde varieta gonacanthus ve srovnání s var. triglochidiatus vychází celkově menšího růstu (do 12,5 cm) a lokálně omezeným výskytem v oblasti hranice Nového Mexika a Arizony. Na druhé straně var. triglochidiatus se vyskytuje po celém Novém Mexiku, a může dosáhnout až 30 cm výšky. Zde ve White Sands National Monument některé rostliny dosahují až 40 cm výšky.

Echinocereus triglochidiatus var. triglochidiatus není jediný kaktusový druh, který lze nalézt v Tularoské pánvi. Mimo jiné se můžeme setkat také s Toumeya papyracantha, Cereus greggii, Coryphantha macromeris, Coryphantha sheeri, Coryphantha vivipara, Echinocereus fendleri, Echinocereus ennaecanthus, Opuntia clavata, Opuntia imbricata, Opuntia leptocaulis, Opuntia macrorhiza, Opuntia phaeacantha var. discata a Opuntia violacea var. macrocentra. Jediný strom, který může přežít v dunách je topol z čeledi Salicaceae - Populus fremontii var. wislizenii.

White Sands (bílé písky) jsou zcela vytvořeny z minerálu sádrovce a jsou skutečnou geologickou raritou. Sádrovcové krystaly vznikají odpařováním vody v jezírku Lucero Lake, kde podzemní voda vyvěrá na povrch. Převládající západní větry rozšiřují tyto krystaly z vyschlé části jezera a krystaly se postupně hromadí v bílých písečných dunách. Hory, které obklopují Tularoskou pánev, obsahují velké množství sádrovce, který lze pozorovat ve světle zbarvených vrstvách skal poblíž vrcholu hor San Andrés Mountains na západě a Sacramento Mountains na východě. Během poslední ledové doby, tedy asi před 24 000 až 12 000 lety, bylo klima mnohem chladnější a vlhčí než je dnes. Velké množství deště a sněhu spadlo na okolní hory. Déšť a tající sníh z hor rozpouští sádrovec, soli a dalších minerální látky a odnáší je do Tularoské pánve. Asi před 4 000 lety se voda z pánve zcela odpařila a zanechala na suchém dně pravěkého jezera vrstvy usazeného sádrovce. Pod jílem a bahnem vyschlého povrchu jezera čekaly sádrovcové krystaly na vítr, který pak vytvořil bílé písečné duny.

Tularoská pánev má drsné klima, které je charakterizováno častými teplotními výkyvy. Léta jsou horká a denní teploty běžně přesahují  35° C. Zimy jsou zde naopak chladné a to vzhledem k vysoké nadmořské výšce pánve. V noci teplota pravidelně klesne pod bod mrazu. Nejnižší denní teplota zde naměřená byla -30° C. Průměrné roční srážky se pohybují okolo 200 mm a vyskytují se převážně v letních měsících v podobě bouřek. Oblast je formována i silnými větry. V zimě a na jaře se studená severní vzduchová masa, pocházející z Kanady a proudící podél hlavního hřebene Rocky Mountains, střetne s teplým vzduchem z Golfského zálivu na jihu. Rychlé kolísání teplot během dne je způsobeno  jak vysokou nadmořskou výškou tak teplým sluncem jižních zeměpisných šířek, jehož paprsky rychle zahřejí povrch a způsobují turbulence. Slunce tu svítí téměř každý den. Nejsilnější větry se vyskytují v období od konce ledna do konce května, kdy se masy teplého a studeného vzduchu snaží vyrovnat.

Botanicky spadají White Sands pod ekoregion pouště Chihuahua, která je největší pouští v Severní Americe a zasahuje hluboko do Mexika. Půdy Tularoské pánve mají vysoký obsah soli, a proto se zde daří jen rostlinám, které to dokážou tolerovat. Botanici napočítali 60 druhů rostlin rostoucích a dočasně přežívajících v dunách. V přilehlé oblasti dun existuje asi 240 botanických druhů. Málokterá vegetace je schopna se usadit na pohyblivých dunách. Jedním z nich je Yucca elata, která může narůst až 30 cm za rok, což je v tomto suchém klimatu úctyhodný výkon. Většina rostlin, které můžeme vidět vyrůstat z písku, se udržuje před zasypáním pouze rychlým růstem. Jiné se uchytnou v půdě mezi dunami, kde jsou podmínky alespoň dočasně stabilní. Postupně, jak se písek posouvá do těchto oblastí, se tyto rostliny udržují nad pískem rychlým růstem. Ale pro většinu druhů rostlin je téměř nemožné se usadit ve volném písku. Pokud se jim to náhodou podaří, je jen otázkou času, než je spolykají nikdy neodpočívající duny.

Echinocereus Triglochidiatus, White Sands National Monument

White Sands National Monument, New Mexico