Když jsem před časem (asi tak v řádu deseti let) lákal cizí kaktusáře na naše zářijové Kolokvium, dostalo se mi trapné výmluvy, že se účastní konkurenční akce - kaktusářské burzy ELK v belgickém Blankenbergu. V průběhu let se situace opakovala, protože termín pořádání belgické akce striktně kopíroval termín naší akce. Z různých zdrojů jsem se dozvídal, že ELK je kongres asi tak 3x větší, než naše legendární Zamykání sezony v Chrudimi. Tyto informace vzbudily moji zvědavost.
Věděl jsem, že kamarád Emil Baláž ze Sokolova tam pravidelně pořádá výpravy. A taky referoval Petr Todorov z Příbrami. Tak jsem se přihlásil. Chvíli trvalo, než se na mě dostala řada. Akce jsem se mohl zúčastnit až letos. Z toho vyplynulo, že jsem se poprvé v historii nemohl zúčastnit našeho Kolokvia.
Hned po mimořádné členské schůzi ve čtvrtek dne 8. 9. 2016 jsem sedl do auta a vyrazil směr Chodov u Karlových Varů k Emilovi. Měl jsem tam domluvený nocleh, protože naše cesta přes půl Evropy začínala už ve čtyři ráno. Tradičně se tohoto zájezdu účastnil další kaktusář Míra Sedláček (http://www.cact.cz/kaktusy/sbirka_041.htm), majitel malého kaktuso-sukulentářského zahradnictví v Sokolově. Dalším pravidelným účastníkem je Emilův syn Petr, který se ujímá organizace dopravy a ubytování. Jeho rychlým autem VW se přesouváme za 8 hodin na dálnici do belgického pobřežního městečka Blankenberg.
Rovnou fofrujeme na burzu, kde aktivujeme nabídkový stánek s kaktusy.
Prázdninový areál blízko pobřeží je pro tuto akci jako stvořený. Těžištěm je burza kaktusů a sukulentů, která je umístěná v jednom sále velikosti jídelny v Transportě Chrudim. Dále je hned vedle postaven obrovský pártystan se stejně velkou rozlohou pro rozšíření burzy. V areálu je také k dispozici občerstvení, jídelna, dost pokojů pro ubytování účastníků, ale hlavně kongresové centrum, kde probíhají paralelní přednášky.
My však máme rezervované ubytování v nedalekém městečku, zejména z úsporných důvodů - je to levnější. Objednali jsme s půlročním předstihem a v hotelu jsme se dozvěděli, že jsme tak učinili na poslední chvíli. Říkali, v posledním roce zaznamenali obrovský příliv turistů z Evropy, kteří opustili destinace v arabském světě, ze všeobecně známých příčin.
Nemáme přímý výhled na moře, ale i tak je přístav v dohledu. Večery tak netrávíme v areálu burzy, ale na pobřeží a v přístavních krčmách. Jelikož nacházíme společný zájem o kopanou a kolegové jsou obeznámeni s hrou naší Viktorky, můžeme společně sledovat sobotní vítězný zápas nad Libercem.
Burza je třídenní. Každý má tedy spoustu prostoru pro šmejdění po nabídkách ostatních prodejců. Člověk po třech dnech lelkování zná leckteré rostliny zpaměti. Toto byl asi největší rozdíl s Chrudimskou burzou, kde po třech hodinách burzy už bývá po všem. Lovci špeků zde urvou své kořisti a o pokec nad rostlinami už nejeví zájem. A ještě jedno srovnání s Chrudimí z mého pohledu: Ceny v Belgii byly samozřejmě dvojnásobné, ale prodej kytek byl velmi nízký - tak pětina rostlin našla kupce. Odhaduji, že v Chrudimi to bývá tak polovina.
Česká stopa mezi prodejci byla velmi významná, což je jistě potěšitelné: prodávali mimo Emila Baláže Heřtus, Pavelka, Krajčo, Šnicer, Kunte, Duben, Hojný - snad jsem na někoho nezapomněl.
Nabídce značně dominovali japonské hybridy astrofyt a dále sukulenty, asi nejvíce Asclepidaceae, Euphorbiaceae, a samozřejmě kaudexy. Myslím, že jsem viděl nabízet i importy.
Běžným jevem byl další nákup obchodníků - jeden Polák si koupil u Dubnů Astrophytum caput-medusae, velice velké a pěkné - za stovku. Zapíchl tam cenovku 230,- EUR a nabízel dál. Ani nevím, jestli úspěšně. Ale prý je to tam normální.
Mimo kytek bylo k mání vše, na co si kaktusář vzpomene - software pro jmenovky k rostlinám, literatura (John Pilbeam nám vlastnoručně podepsal dva nové přírůstky do klubové knihovny), popisky, květníky, chemie, suvenýry …
Přednášky: Kamiel Neirinck (Fascinující brazilské kaktusy), Norbert Rebmann (Euforbie Madagaskaru), Dr. Colin Walker (Agave), Hans Frohning (Květy sukulentů v 3D), a finále - Jarda Šnicer (Zajímavé mexické kaktusy v relaci k biodiverzitě hotspotů).
My měli možnost shlédnout přednášky tři: Madagaskar (celkem běžné, pro začátečníky), Agave (těžištěm byl průběh vývoje květenství velké Agave americana, kde ze střechy skleníku, který měl půdorys 5 x 3 m, vyrůstalo květenství do výšky jistě 10 m. No a ve finále Jardovo promítání mexických miniatur s jeho obvyklými vtípky a jako doplněk s fotkami mexických zvířecích zdechlin. Nutno podotknout, že po překladu Jardova humoru do angličtiny se často ztrácela pointa. Mluvili jsme s Jardou na téma, že by bylo dobré přednášku zopakovat na schůzi v Plzni…
Údajně se akce v Blankenbergu koná již 52 let. Naše cestování za kaktusy do Belgie bylo dlouhé, nákladné. Nevím, jestli se v budoucnu budu chtít znovu zúčastnit. Snad něčeho blíž a v jiný termín…
