Naštěstí většinu návštěvníků parku kaktusy nezajímají. Jinak by se Escobaria sneedii var. leei již dávno ocitla na seznamu v přírodě vyhynulých druhů. Její výskyt je totiž znám jen z oblasti Guadalupe Mountains, jež jsou částečně součástí tohoto parku. Národní park Carlsbad Caverns byl založen v roce 1930 na rozloze 18926 hektarů a chlubí se nejkrásnějšími jeskyněmi světa. Je jich zde přes 100 a Lechuquilla je šestou nejdelší na světě - zhruba 180 km, ale zatím nepřístupná veřejnosti. Byla objevena až v roce 1986 a její unikátnost je možno shlédnout na filmu anglické filmové společnosti BBC Planet Earth, kterým vás provází slavný přírodovědec David Attenborough.

Park spadá do dvou hlavních ecoregionů: severní výběžek pouště Chihuahua v nižších nadmořských výškách a Arizonské horské pásmo, které zahrnuje hlavní horský hřeben Guadalupe Mountains. Klima závisí ze značné části na nadmořské výšce a tak na horách je výrazněji nižší teplota při vyšších srážkách. V nižších polohách, které spadají pod poušť Chihuahua, je průměr srážek kolem 370 mm ročně. Letní bouřky přinášejí 71% srážek. Je to mozumové období, které trvá od května do září se zdrojem vláhy v Mexickém zálivu. Zbytek pak přichází ze západu od Pacifiku. Letní teploty během dne běžně přesahují 30° C, zatímco v zimě jen zřídka klesnou pod bod mrazu. Průměrná roční teplota je 16,8° C se značnými denními výkyvy.
Horniny a půdy na nich vzniklé mají svůj původ v usazeném vápenci, jež zde uložilo prvohorní moře v období Permu, tj. před více než 250 miliony let. Vápenec zde tvoří jakoby „korálový" útes tvořený vápencovými schránkami organismů, jež vyhynuly na konci Permu, kdy došlo k největšímu masovému vyhynutí v dějinách země (90% všech mořských druhů a 80% všech suchozemských druhů).
Vegetace parku je klasifikována do 85 rostlinných společenstev (kolem 900 druhů cévnatých rostlin), jež zahrnují druhy od sukulentních kaktusů až po borovici ponderosu, která zde dosahuje svého nejvýchodnějšího rozšíření. Mezi typické zástupce sukulentních rostlin zde nalezneme Agave lechuguilla (je hlavním indikátorem pouště Chihuahua, vykvétá po 15-20 letech a pak uhyne), Dasylirion leiophyllum (dvoudomá rostlina z čeledi liliovytých; indiáni jej používali na výrobu košů, alkoholických nápojů-mescal a také k jídlu), Fouquieria splendens (červené květy poskytují nektar kolibříkům), Yucca torreyi (jak květy, tak plody jsou jedlé) a Agave neomexicana (vykvétá po 20-40 letech, nalezneme ji ve vyšších horských polohách).
Z kaktusů zde roste vzácná Escobaria sneedii var. leei. (Escobaria sneedii Britton & Rose var. leei (Rose ex Bdecker) D. Hunt. Synonyma: Escobaria leei Rose ex Bdecker; Coryphantha sneedii (Britton & Rose) A. Berger var. leei (Rose ex Bdecker) L. Benson). Vykvétá v dubnu růžovými až nažloutlými květy, průměr nepřesahuje 1,5 cm. Od typu se liší drobnými stonky, které tvoří husté trsy. Jednotlivé rostlinky mají průměr 1-2 cm při výšce do 8 cm. Areoly nesou 30-90 přilehlých trnů s tmavším hrotem, někdy jeden a více středových. Plod je protáhlý dorůstající 1 až 1,5 cm většinou zelené až načervenalé barvy. Typická nadmořská výška výskytu se pohybuje mezi 1200-1500m. Dále na jih se prolíná ve vyšších polohách s E. sneedii var. sneedii.
Dalším zajímavým druhem je Echinocereus viridiflorus v. cylindricus, který spadá do okruhu E. chloranthus-viridiflorus. Jednotlivé taxony tohoto komplexu se snadno kříží a jejich potomci zachovávají plodnost i v dalších generacích, což značí jejich blízkou příbuznost. Mezi ně spadají i následující variety/poddruhy: viridiflorus, chloranthus, russanthus, correllii, a neocapillus. Echinocereus viridiflorus ssp.cylindricus (Engelmann) N.P.Taylor 1997 roste převážně solitérně, při průměru rostlin dosahujících až 7,5 cm a výšky 15 cm. Barva a typ trnů je neobvykle variabilní: od bělavé přes červenou až po černou, středové trny buď úplně schází nebo je jich i několik v areole. Květy dosahují 2,5 cm délky i průměru. Barva květů opět varýruje od žluto-zelené po červenou až hnědou. Plody jsou zpočátku zelené, později purpurové. Roste i ve vyšších polohách a odolává mrazům i do -10 °C. Mezi další běžné druhy v parku patří Ancistrocactus uncinatus, Epithelantha micromeris, Coryphantha macromeris, Echinocereus dasyacanthus, Echinocereus coccineus v. gurneyi, Mammillaria heyderi, Mammillaria lasiacantha. V rovině pod vápencovými útesy nalezneme Homalocephala texensis, Coryphantha scheeri a Echinocactus horizonthalonius. Z opuncií se tu nejčastěji vyskytují Opuntia leptocaulis, Opuntia phaeacantha, Opuntia tunicata, Opuntia imbricata, Opuntia ficus-indica a Opuntia macrorhiza.
V červnu 2011 v parku vznikl požár, který zachvátil 12300 hektarů. Požár se šířil větrem přesahujícím 50 km/hodinu a tak se ho podařilo zastavit až po třech dnech značného úsilí. Bohužel to znamenalo značnou ztrátu převážně mezi druhy kaktusů, které se po podobných požárech jen velmi pomalu a těžko regenerují.