Autor: Petr Česal
V roce 1999 jsme přejížděli s Honzou Chalupou z Ciudad Victoria (výška 300 mnm) do Tuly (výška 1250 mnm). Nejprve bylo nutno překonat první hřeben Sierra madre oriental po silnici Mex 101 ve výšce 1300 mnm a pak znovu sjet do údolí Jaumave (700 mnm). Cestou na západní straně Sierry jsme obdivovali populaci cykasů Dion edulis. Jedná se o nejsevernější areál výskytu cykasů vůbec. Pak se rozevírá údolí Jaumave, které je sevřeno horami ze všech stran. Jedná se o přechod mezi nížinou v Tamaulipasu a altiplanem středního Mexika. O rostlinách zde se vyskytujících jsme psali již opakovaně. Pro připomínku, je zde nejsevernější areál výskytu rodu Pilosocereus, má zde stanoviště endemický druh Obregonia denegrii, vyskytuje se zde Hamatocactus s papírovitými trny (Hamatocactus hamatacanthus var. papyracanthus) a je zde unikátní výskyt často pruhovaných Astrophytum myriostigma. Nedaleko prochází obratník Raka.
U San Antonia je nutno překročit říčku. A právě v těchto místech jsme v roce 1999 pozorovali početnou populaci Ariocarpus trigonus v. elongatus. Rostlin bylo nepočítaně ve skvělé kondici.
V následujících letech byla vyprojektována a následně i postavena super nová spojnice Ciudad Victoria a údolí Jaumave - Mex 126. Místo napojení na starou silnici bylo v právě v místě této lokality. Nutný stavební zásah změnil široké okolí včetně vodního režimu v údolí. V současné době se rostliny vyskytují na ojedinělých ostrůvcích nad říčkou. Ta se čas od času rozlévá a je jen otázkou času, kdy zmizí i zbylé rostliny ariokarpusů. Nutno podotknout, že se opravdu snaží se udržet, ale voda biotop ničí.
Nicméně údolí je rozsáhlé a je zde předpoklad, že se rostliny budou nacházet i v širším okolí. Také jistě po stabilizaci okolí vzniknou nové naplaveniny, které vytvoří příhodná stanoviště pro ariokarpusy. Bylo by jistě zajímavé tento vývoj moci studovat v delším časovém úseku. Budeme doufat, že příroda si poradí i s tímto rozsáhlým antropogenním zásahem.