Na začátku zopakuji známou skutečnost: Echinocactus horizonthalonius je v našich kolekcích obtížně pěstovatelný (na vlastních kořenech), semena i rostlinky jsou tedy drahé a tak je považován za kaktus vzácný, obdivovaný a žádaný. Naprosto odlišná situace je v přírodě v centrálním Mexiku. Zde je naprosto běžný, dokonce natolik, že je kaktusáři dost přehlížen. Navíc většina rostlin na nalezištích vypadá naprosto stejně.

Ve sklenících je to jinak. Zejména mladé rostliny po naroubování na Eriocereus jusbertii vykazují dle stanovišť velkou diverzitu, zejména v otrnění. Kaktusář má tedy velkou potřebu, shánět rostliny z různých nalezišť. Toto značně využívají obchodníci a často nabízejí tentýž materiál pod názvy 3 různých obcí v okolí místa sběru. Jen značně zvídavý pěstitel znalý nalezišť toto odhalí. Nyní mám na mysli zejména naleziště ve středu areálu rozšíření - ve státě Coahuila.

V roce 1999 jsme se s Honzou Chalupou vypravili na hledání naleziště Thelocactus heterochromus do Mexického státu Durango východně od přehrady Lázaro Cardenás. Brzy jsme zjistili že připravené údaje o nalezištích nepotřebujeme, protože tyto rostliny rostou v této oblasti hojně na velikém areálu. Ač areál je veliký, T. hererochromus je poměrně kompaktní a nevykazuje stanovištní odchylky. V areálu rozšíření se sympatricky vyskytuje i další kaktusová krasavice - Coryphanta longicornis. C. longicornis je v kolekcích pěstiteli dost opomíjena, jedná se o poměrně velikou solitérní rostlinu, s širokým stonkem a s bohatou vatou. S věkem roste do krásy.

Po nasycení obdivem k těmto rostlinám jsme se vydali na jihozápad směrem na Santiago de Papasquiaro. V tomto městě údajně žijí Mexičané s modrýma očima. Prý je to zejména tím, že před více než sto lety se zde vyskytovala francouzská posádka. Inu krev není voda.

Nicméně nás tímto směrem popoháněl výskyt kaktusů. O této cestě nám domorodec řekl, že je tam špatná cesta. Věděl o čem mluví. My tehdy projeli, ale byl to zázrak.

Cestou na nejvyšším bodě byla mikroondas (vysílač). Místo jsme nazvali dle místního jména Cerro Blanco. Zde jsme pozorovali úplně jiné rostliny Echinocactus horizonthalonius. Jedná se o západní populaci ve státe Durango. Jak ukazuje obrázek, rostliny byly nízké, velmi výrazně barevně otrněné, zcela nepodobné těm ze státu Coahuila.

Naleziště jsme navštívili s Laabusem a Honzou Jíškou i v listopadu 2012, tentokráte zcela cíleně. Cesta sem byla sjízdná, ale jen tak tak. Dále už jet nešlo.

Jedná se o horské paso (sedlo), v hustém porostu asi metrové trávy. Populace je nepočetná, nicméně stabilní.

Tímto příspěvkem bych chtěl poukázat na různorodost okrajových populací E. horizonthalonius.

Tento druh zasahuje na severu do U.S.A. - stát Texas. Na východě zasahuje do státu Nuevo Leon, kde roste známý a velmi odlišný E. horizonthalonius v. šubikii, který kvete bíle a je pruhovaně otrněný - bílo černě. Je skvěle rozpoznatelný už jako malý semenáček.

Na jihu areál se E. horizonthalonius vyskytuje až do státu San Luis Potosí. Zde jsou rostliny krátce otrněné, například populace od Ventura (severně od města San Luis Potosí) a zejména rostliny od křižovatky El Huizache.

O západním výskytu bylo psáno výše.

Rozhodně netvrdím, že rostliny ze středu výskytu areálu ve státě Coahuila by byly nezajímavé, ale okraje areálu vykazují tu největší diverzitu.