Asi nebude existovat kaktusář, který by tuto rostlinku nepoznal. není tedy nudné ji dlouho popisovat. Pektinátní otrnění, jak je vidět na přiloženém obrázku, je naprosto charakteristické a nezaměnitelné. Rostliny jsou malé i v dospělosti a tak nevystěhují kaktusáře ze skleníku jako jiné rostliny. Nicméně ve sbírkách zase tak hojně tyto kaktusy zpleveleny nejsou. Pěstování zase tak snadné není, nicméně při zvládnutí několika zásad, je možné kulturu zvládnout.

Foto: Kristina Roučková

Docela velký problém je sběr semen. Malé plody totiž jsou i ve zralosti ukryty pod velkými areolami a to znesnadňuje pořizování semen. Ale po zalití rostliny a blízkém pozorování s lupou je možno plody najít. Plody jsou však křehké a tak sběr je také obtížný. Plody snadno prasknou a drahocenná semena zmizí z našeho dosahu. Je možno semena dloubat špičatou pinzetou, když květník s kaktusem nahneme nad bílý papír.
Vyséváme klasickým systémem pod umělé světlo. Semenáče jsou protáhlé, což v dospělosti zmizí. Doporučuje se roubování na jusberta a následné zakořeňování. Zakořeňování není jednoduché, ale možné je.
    Bacha na svilušku, P. asseliformis jim hodně šmakuje. Je to jedna z rostlin, kde můžeme svilušku pozorovat nedříve. Dalším takovým druhem je Coryphanta macromeris.
    Severojižní dálnice MEX 57 se nedaleko na sever od města San Luis Potosí u městečka La Ventana rozdvojuje – tedy středový pás mezi pruhy dálnice je asi 300 m. Právě zde je známé naleziště P. asseliformis. Krásné vápencové podloží, kde jsou kapsy černého humusu je stanovištěm popisované rostliny. Spolu s ní zde roste Mammillaria aureilanata v. alba. Dnes už zde rostlin není tolik, jako před patnácti lety. V roce 1999, když jsme znovu naleziště navštívili, jsme zde potkali jinou zvláštní skupinu místních milovníků kaktusů. Dvacet domorodců utvořilo rojnici a dloubali pod dohledem kápa jednu rostlinu za druhou. Opodál byli anglicky mluvící lidé. Kápo se k nám hrnul a po čase z kapsy vyndal Geohintonii, jestli jako víme o co se jedná. Tehdy to byla super vzácnost s velikým obchodním potenciálem. Zjevně Pelecyphora nebyla jediným jejich zájmem. Připomínám, že druh P. asseliformis je na seznamu CITES I jako zvláště ohrožený druh.
    Nicméně několik rostlinek po okraji populace uniklo jejich pozornosti a tak vždy cestou z mexického severu se zde stavíme a těšíme se z těchto rostlin. Snad se populace obnoví.
    Ještě nedaleko přes silnici je naleziště Echinofossulocactus coptonogonus, jehož opakovaná návštěva je také velmi pěkná.